Klub duševních rváčů

Anotace: Společnost (obrazně) nabitých nosů i rozpálených srdcí vždycky ocení trochu ledu. Pro všechny duševní masochisty a něžný slovní násilníky.

Už mě to nebolí
tak jako kdysi.
Prý jsi si skicoval zas novou paní.
Lhaní si
Do kapsy
Už žádný kolapsy.
S krví se mísí
a znova to zkusí:
Tekutý dusík
z tvých horečných dlaní.

Už mě to nebolí tak jako loni.
Voníš a praskáš, můj vnitřní led v kafi.
Zas léto?
Přejde to.
Tonik
a risretto.
Mezcalem stíráš mi ze tváří grafit.

Už mě to nebolí tak jako naposled.
Jediným dotykem rozbils mi duši.
Obrazně.
Bez bázně
na pohled překrásně
stéká mi z hrudníku
Akvarel s tuší.

Už mě to nebolí tak jako včera.
Éra dní boxera
z žeber se dere.
Duševní akrobat
bere si akorát
košilku utkanou
tvým prstem z šera...
jenom co povolí.
Už mě to nebolí.

Už mě to nebolí.
Jen pořád sere.