Hraní

Úmorná plyne kolem doba,
přesto mě vždy tvé oči osvěží.
Podlehnout tlakům se ti nepodobá,
při hledání tajemství ve věži.

Svlažím v tobě oschlou duši,
život nasaji rety z tvojí kůže.
Na dálku slyšet je srdce mé jak buší,
když cítím v ústech chuť tvé růže.

Jenom pár chvilek pro něž stojí žít,
chvilek nádherné vzájemnosti.
Ožijí buňky v těle když smí se přiblížit,
ke vstupu lásky mé bytosti.

Dej napít mi z tvých dlaní,
polibkem nasyť srdce mé.
Usměj se radosti té z hraní,
kde uspokojení najdeme.