DIVOKÁ NOC
DIVOKÁ NOC
.
Zář města se opírá o mraky v obzoru.
Pár komínů, z kterých jde kouř.
A měsíc nikde, ani hvězdy dnes nevychází.
A duní kolejnice, od kol se světly vlaku.
Vítr burácí a přináší déšť.
Na nás dva a na město a na svět.
Pevně jsme semknuti, tělo na tělo.
Chlad i teplo, strach i láska.
Jano!
Divoká to noc, jak burácí a řve.
A my dva jsme právě jedno!
Kolem nás víry s listy a návaly deště.
Na kopci za městem, pro vystěhovalce.
Meluzína hučí mi v uších,
a s ní Tvůj divoký horký dech.
Město se vzdaluje, do dáli letí.
Zvuk vlaku je tišší, listy se ztrácí.
Letíme ve víru, vstříc divoucí noci.
Ve stavu svobody, beztíže letu.
Do ucha šeptám Ti tichounce větu:
Má lásko, Jano, umírám Ti…
.
(1998)
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Milý Gregy, zdravím tě i já. Ty se nezdáš - myslel jsem, že Racek a Kamenný svět jsou vrchol. Mýlil jsem se. Nejlepší na tom je, že báseň odráží charakter člověka.
15.03.2007 22:23:00 | Pilous
Díky, za komentík, mimochodem Tvé básně hodnotit netřeba, jsou tu jasnými perlami:-)
15.03.2007 20:37:00 | grázlík
Díky za vaše připomínky. a Favi, to je vzpomínka, ta holka mě tak inspirovala, ta mě tak dráždila smysly! Hm, Jana...
A Levandulko, zůstalo jen to krásné. Když miluju, tak navždycky. A ne trýznivě, ale s úsměvem na tváři. A díky za starost. Jednou Ti o ní a dalších budu třeba vyprávět...
15.03.2007 16:01:00 | Gregy
Gregy... rve mi to srdce... až se setkáme... povíme si
(a je mi jedno, že je to historický výkřik, všichni je v sobě máme a vláčíme s sebou... jako kouli na noze... jako ptáka nad námi... jako úsměv i slzu v sobě)
15.03.2007 08:18:00 | Levandule
...já píšu o bláznění,
ty o "umírání"...
a přitom oba dva
myslíme na létání...
:o)
...jo, ty "náhody"...
15.03.2007 07:54:00 | Cecilka
