Kateřině V.

Blíž a blíž,
Každým dnem,
Nedokáži říct,
Zda byl to jen sen.

Jasnější každou hodinou,
Věřím,
Že jednou pominou,
Brzy se svěřím.

Sny, iluze, představy,
Malichernosti pouhé,
Vše výše lze zastavit,
Jen ,, to ,, mám v sobě dlouze.

Vše se ztrácí,
Jen tahle krása ještě nesetměla.
Přes rituál reinkarnací,
Se vždy navrací,
Leč do jiného těla,
V ní tentokrát utkvěla.

Oči jsou prý bránou do ní,
Většině lidí v nich cosi cloní,
U ní však vstupu nic nebrání,
Tak kdo mě z toho zachrání.

Laskavost, dobrota,
Úchvatná vnitřní krása,
Laskavost, čistota,
Žádná spása.

Neklid, lehké spaní,
Nejistota při pomyšlení na ní,
Ve snu dotek s její dlaní,
Jen pohledem mě nepodmaní.

Ústy, smíchem, slovy,
Nevím jak ji nazývat a oslovit,
Mám pro ni jméno,
Dnes však zůstane nevyřčeno.