Křídla ptáků

Tak jako obloha za soumraku,
tak jako roztrhaná křídla ptáků,
tak jako měsíc právě v novu,
když nemůže se vrátit na oblohu.

Sedím tu v ústraní a píšu tyto řádky,
o tom, jak bych chtěla k tobě zpátky,
nevím zda má slova budou vyslyšena,
ale nelíbí se mi tato náhlá změna.

Cítím se obnaženě zcela rozpolcená,
strach ze ztráty, lásky, bolesti, cítím to jen já?
Nechci zbytečná dramata, avšak i tak to bolí,
jako když zbytky těla spadnou do soukolí.

A tak tu váhám, v myšlenkách ponořená,
zda jsem stále tvá nebo je to marná snaha.