Bahno po Dešti

dešťová králičí mláďata
v ohrádce
nebe něhy spadlo dolů
a s ním černé mraky
přikryly mou duši
listí chechtalo se směle
nad jámou z jílu
kam jsem padl
jak základy dómu
které postaví už jen básník
jenž přihodí
trochu té své vtipné hlíny
aby zadusil kašel tvé touhy
sakra duhy!
to je zas bahno po dešti!

pochytal jsem promáčené králíky
nebe se rozuteklo
nadechlo mě tvé
objetí a polibky
snad ze sebe sundám i ty béžové
přilepené punčocháče

ovšem napřed mi budeš muset
svléct sněhové šaty
na ledovém jezeře svých citů
bílou paruku mi nech
to na to sexy počasí
si nejspíš vzpomněl medard