Anotace: Bylo nebylo, bude nebude..
Ty oči.
proč jsou tak hluboký?
Ten dotaz je asi pradědeček všech balících hlášek.
Už knižní hrdina se na tohle ptal.
Ale fakt mě to zajímá.
Promiň, jsem klišé.
Co skrýváš?
Romatický hrdina,
ale se vším všudy,
bolest, útrapy, láska,
nedůvěra, zklamání,
bezvýchodnost?
Vše, co v tobě je-
je to moje hlava?
Moje představa?
Ale stejně..
zaklínám tvoje oči,
Bože.
Co to v nich je?
Ta moje představa?
Představa o lásce trvající desetiletí.
Od dětství až sem.
Přeseká keře, porazí draka,
trpí a miluje,
nevěří sobě, nevěří tobě.
Paradox momentu.
Paradoxní pohádka!
to je to,
co tohle celý
tady teď je.
Tajemno a přitom otevřeno,
Teplo a přitom taková zima,
Světlo v té nejtemnější tmě,
Hladina je to nejhlubší dno.
Moc hezká báseň, velmi smutná a procítěná, i tak se špetkou naděje (:
21.08.2021 07:38:13 | Roser
Děkuji :) já pořád doufám, že naděje opravdu umírá poslední..
22.08.2021 00:40:12 | someone.else
To je dobré* Líbí se mi to.
20.08.2021 23:54:11 | šerý
a já děkuji :)
22.08.2021 00:40:25 | someone.else
Jé to je moje pohádka, díky :-)
20.08.2021 20:37:22 | paradoxy
Každý má svojí pohádku, tak zde je ta tvá, ale pořád trochu i má :)
22.08.2021 00:41:13 | someone.else
Konec je teprve začátek paradoxu (pohádky)
20.08.2021 20:28:02 | Fialový metal
ta představa je z nějakého důvodu docela děsivá :D
22.08.2021 00:41:40 | someone.else