Solitudo Coeli Ianua

Anotace: Největší překážkou lidského štěstí je, že chceme být šťastní příliš.

Jednou jsem ti řekl:
... "Naučím tě vše co znám, to přátele dělají!"
... "Budeš plakat i se smát, život poznáš potají."
Pamatuješ si na ten den?
Seděli jsme ve stínu stromů, nechtělo se ti domů.
Řekl jsem jen jednu větu:
... "Život je jak hladina, hodíš kámen a kruh na ní začíná!"
V ten den ses na mě pousmála, byla štastná z toho mála.
Den skotačil s nocí a příběh zvolna začíná:
... "Byl jsem kámen, ty klidná vodní hladina."
Z toho mála, bylo více, zapálená hrobní svíce.
Knot pozvolna dohoří, život hlavu otočí.
... "Slova s mocí zrádné dýky, řekli ubliž nebo díky!"
Ta věta byla bleskem z nebe, nenávidíš mě!
... "Ale né já tebe."
Svoboda v patách prázdnoty, naplňuje naše životy.
Šátek v ruce držící, srdce tajně toužící.