Anotace: ...a nechal jsi jít.
Nechal jsi jít
a teď se na strop ve tmě díváš.
V srdci prázdný pocit,
co jsi nevyslovil,
si vyčítáš.
Vidíš ji,
když víčka zavíráš,
stesk přichází,
celé dny postrádáš.
Tak moc jsi snil
o někom, kdo Ti lásku dá
a až ona přišla,
vstala z mořské pěny
tohoto nemocného světa,
uvědomil sis, až bylo pozdě,
že už asi nikdy nebude Tvá.
Ten pocit,
když miluješ někoho,
kdo odešel.
Světlo, které svítilo
při rychlém odchodu
začalo blednout,
své slzy jsi našel.
Už jen ze vzpomínek
se Ti zobrazuje tvář,
nikdy už neucítíš její vůni,
která ulehá vedle Tebe na polštář.
Na konci dne polibek
ke snění nedáš
a v noci Tě budí
postel prázdná.
...přesto …
ani nevíš,
že ona čeká,
až ozveš se,
zavoláš...
Dost zajímavé, hezké dílo, dobře popisuje smutek a prázdnotu po někom, smím-li to tak nazývat
27.09.2021 23:03:13 | Roser
...nejromantičtější je milovat toho, co ani nepřišel...;-)na znovuzrození ale nevěřím...
27.09.2021 16:03:12 | Marten
Tak to je pravda :)
27.09.2021 17:42:26 | Aminta
Moc hezké...ach ta hrdost...
27.09.2021 10:42:53 | Alice Ptáčková