Tak moc jsi snil

Nechal jsi jít

a teď se na strop ve tmě díváš.

V srdci prázdný pocit,

co jsi nevyslovil,

si vyčítáš.

 

Vidíš ji,

když víčka zavíráš,

stesk přichází,

celé dny postrádáš.

 

Tak moc jsi snil

o někom, kdo Ti lásku dá

a až ona přišla,

vstala z mořské pěny

tohoto nemocného světa,

uvědomil sis, až bylo pozdě,

že už asi nikdy nebude Tvá.

 

Ten pocit,

když miluješ někoho,

kdo odešel.

Světlo, které svítilo

při rychlém odchodu

začalo blednout,

své slzy jsi našel.

 

Už jen ze vzpomínek

se Ti zobrazuje tvář,

nikdy už neucítíš její vůni,

která ulehá vedle Tebe na polštář.

Na konci dne polibek

ke snění nedáš

a v noci Tě budí

postel prázdná.

 

...přesto …

ani nevíš,

že ona čeká,

až ozveš se,

zavoláš...