Vískání

Miluji když stříbro moje hladíš,
kterým čas mi hlavu zdobí.
Ty něco milého mi povíš,
což na duši zapůsobí.

Hřeje mě slunce podzimu,
a tvé milé úsměvy.
Tím duši vyvádíš ze stínu,
rety se v polibku objeví.

Jsi jak šálek svařáku v zimě,
hřeješ mé tělo i ducha.
Netrvám nutně na tom víně,
jen na ruce co moje vlasy cuchá.