Napíšu pár slov.
Pro radost.
Usměji se do rána
a pohladí se struna.
V lásce políbená
a protkaná.
Horizont událostí
neběží v pošetilosti.
Žádné zlosti.
Na Zemi jsme hosti.
Křehké jsou naše kosti.
Zpívám píseň bez not.
Jsem probuzená dost.
Objímám přirozenost.
Žít je skvost.
Možná mluvím trochu moc.
Roznáším vibrace.
S vámi krásné vánoce.
A jednou potkáme se
a lásku dokážeme,
protože víme,
co jsme a šeptáme
od noci do rána,
Ty a já Tě mám ráda.
A tak Tě líbám mezi řádky.
Ty víš, jak život je krátký.
Ať to uslyšíš
a najdeme spolu skrýš.
Všechno už dávno víš.
Jsem to,
o čem tajně sníš.
Pár slov po ránu oceníš.
A přijmeš můj kříž.
Jsem tu již.
Tímhle ránem vždycky všechny naštvu ale :-D
09.11.2021 13:50:09 | petrzal
Děkuji za čtení. To byla báseň po probuzení. Já se snažím psát pozitivně. A věřím, že to pomůže druhým lidem.
09.11.2021 14:35:07 | mkinka
Každý by měl jednou potkat toho pravého :)
09.11.2021 13:48:34 | Constantine
A spoustu věcí víš :-)
09.11.2021 13:34:50 | Fialový metal
Nejdříve jsem napsala a pak jsem po čtení této básně si řekla, že to jsou vlastně dvě básně v jedné. Děkuji za čtení.
09.11.2021 14:33:08 | mkinka