Noční můra

Světlo ti dopadá ma kůži,
i do vlasů se vpíjí které cuchám.
Na svém těle skrýváš růži,
tepe rytmem do něhož se zaposlouchám.

V očích světla promarněná,
touhy co trápí moje bytí.
Magickou moc má žena,
složité je tak přežití.

Jen pro tu chvíli nemyslím,
na všechny hříchy co mě trápí.
Ať jsem a nebo nejsem závislým,
teď zapomínám na etapy.

Jen přilnu duší k tvému tělu,
a hledám co se uvnitř skrývá.
Nejde o cestu do tunelu,
ale o pohled jímž se srdce dívá.

Většinou selžu já
a nebo ona pod povrchem.
Minulost byla noc moc zlá,
příšera udušená prachem.

Teď je to jiné nežli bylo,
vnitřní tóny z tebe mě ladí.
A jednou jen to nestačilo,
byť asi jsme i staří.

Já pořád sním v těch tònech,
o cestě do tebe a vzhůru.
Ujíždím na tobě jak na bonbónech,
když vydržíme býti vzhůru.

Pak jenom mlčky ruku v ruce,
dopředu půjdem za světlem.
Jsout to hlasy srdce a intuice,
nemyslím že v tomhle se pletem.