Mysl a srdce

Oči spočinou na číši,
hladina vlnky na stěnu maluje.
Myšlenky nikdo neslyší,
jak duch v hlavě se jmenuje?

Mysl lačná je když sledují,
oči meny tvého těla.
Zábrany s chutí bojují,
já podléhám a tos ty chtělas.

Obklady duše ze silného vína,
tlumí snad pouze mojí část.
Chuť na dotek tvého klína,
mám a chci se tebou pást.

Peřeje ve mě dávno nejsou smích,
snad bouře která rozum odnáší.
Hra je to asi hormonů nevkusných,
co mě teď štěstí přináší.

Přesto se dívat budu dál,
stejně jako když mlsám cukroví.
Má mysl nad tělem je král,
a srdce hlavě napoví.