Jaro srdce

Ostrov naděje vyplouvá,
z úkrytu na dně duše.
Světlo blíž srdci se přesouvá,
zrození v Evině rouše.

Aithér tak otce nahrazuje,
květ ze zámku poupat vyvstává.
Obloha noci už ani nebojuje,
smutek tak navždy prohrává.

Vlnky nesoucí noty zpěvů,
v peřejích pochyby utápí.
Oči nemohu odtrhnout od úsměvu,
cudnost k polibku doznání.

Jaro duše dává dary,
mraky když z hlavy vyhání.
Stopy toho co udělaly,
zdobí teď naše setkání.