Zutý

zutý jak nebeské erteple
nacházím se
na dně
svého ega

objevuji své srdce hadem osleplé

objevuji jen
tisící dílek a v něm lásky ?

mega ?

proč nesložím pryč
svítivého hada ?

proč mi láska nepomůže u srdečného lega ?

modrá je nálada
a brzy vánoční

bude má samota
a já nach
až běda

dřevěný strom
stárnu
zpráchnivím
znetečním ?

lezte si na gauči
vy ovíněné šípy
vy pavoučí okna ojíněná

já cestou ke trauči
skončím
pod horami ?

nad kotlem z mlh sklání
se i nade mnou
bezdomovcem citu
s rozhrkanými rampouchy a plány

věčná společnice
má
třeskutá žena

a nikdy žádné předsevzetí již tu
jen bloudit
a zmrznout ve příšeře

z nebe labuť křičí

vem svůj kříž

a osvoboď s ním duši
na jezeře

bosý vstupuji v led srdce svého

mrznu
a propadám

zutý chci uniknout od hada ohnivého

ve tmách na vánoce sám
unikám
od pekla k jiskérkám

ach svíce
nehoří tu
jen vesmír je kočičí ve svitu

i Luna
drápem svým
jak mečem ostřeným vábí sníh v aksamitu !

jenže had již v moji duši syčí
ať v temnotu citu
sebe odplazím

snad jenom Boží záchrana tu ?

ale co když had chce ať nevěřím ?

slibuje že čeká na mě svatá Panna
a zbaví mě bolestí v páteři

kosti mi rozpustí
a budu radostně ohebný
šeptá já dokážu
ona neláteří


nasliním prst
odkud vítr vane
jen s rytířkou odvážnou
i můj kůň poběží

a had ?
zas na koně zasyčí ?

a v očích lávy srší kalamitu ?

nebo nové možnosti budou odemknuty
když už jsem zutý ?

ne
bojím se i slunečného svitu
ve svém srdci
v opuštěném domě

čekám až andělé dají znamení
a pošlou bílé pápěří

leč můj dům nemá kliku

chce zutý dům bez dveří
okřídleného koně ?

prosím lásko ať už jsi tu

žel na zutého snadné je zanevřít
než přijít s čistou dlaní
a číst v tu jasnou chvíli
že ticho
tak bolesté
ticho mi tu

jsem zutý
a je to rozplakání
nemám více citu