Zamilovaný koleje...
Zamilovaný koleje...
Anotace: ...nemohla jsem si odpustit ty pocity z vlaku...tolik představ a pocitů.....jinak tahle je trochu víc delší a trochu víc věnovaná/nevěnovaná...:)...tak předem děkuji, že se do toho pouštíte;)
Teplé proužky světýlek
míhají se mi po tváři
snažím se nemrkat
a plně vnímat prostorem mých smyslů
ten zběsile zrychlený svět.
vlakem...
/tu dum...tu dum...tu dum.../
_____________________
Zase jsem to já...
a pro změnu hra na nějaký
"přihlouplý" pocity
Stínohra běžících světel
dotýká se mých rádoby samotných očí
/plné duší včerejšků/
tváří se mi hřejivě na tváři...
Jen nepřítomně hledím ven z toho malýho kupé
a myslím na svět
/ten, co nám kdysi patřil/
který už jsem očima dávno přestala zkoumat.
Na okno maluju si prstem srdce
/proč si připadám jako v nějakém
přiblblém filmu, co mi má říkat něco o lásce.../
Kolem je příliš mnoho citů
a vzpomínky snaží se koupit si zpáteční lístek.
Ztrácím se stejně rychle,
jak to srdíčko na oknu
/co nikdy ani nebylo...nemělo být/
Slza dopadla na opěrátko
červeného koženkového sedadla
/zdá se jak přehnaný kýč/
to se mi snad jenom zdá
/je to všechno skutečné...snad/
S trhnutím jsme už zastavili
/nechci se dívat...na sebe
v tom tvým zrcátku, co mi dáváš/
musím vystoupit...konečná...
/konečně...ach jo/
přestupuju...
a mně se chce trochu hraně říct
"kde něco končí, něco novýho začíná"
ale neřeknu nic, jen přemýšlím a vím,
že by to nebylo fér...
k tomu zrcátku...
/viď?/
A zas jsem to já
v závěsu vzpomínky pro nevzpomínání
vydražené na trati z pouhých dvou kolejí
A zas víš
/víme nekonečně oba/
že to bude stejné...
/ty pružky světla, ten svět/
...jen zas budeš hledat ta křídla...
/co zdá se omylem, uletěla/
Je to zvláštní,
poeticky vím, že právě v tomto posprejovaným vlaku,
v tom ušpiněným kupé
/plným cílů pokažených životů/
a na tom koženkovým sedadle...
napořád zůstane ta vůně,
pocity, co jsem přivřela do okýnka
a to moje nepřítomně vyryté
"milovala jsem Tě"
/co křičí...do mě a ven.../
a neni to jednoduchý
a neni to ani těžký
...je to..."jenom"..."náš konec"
a lidé /ti cizejší/ budou si tam číst
ten můj kompozičně chudý a naivní řádek
a právě proto že nebudou vědět
...stane se naše láska
zas plná krásných představ...
/ostatních.../
nebudem se víc ptát
/všichni to příliš jistě ví/
protože prostě
všechny mladé lásky
jsou tak strašně moc
odvážně
naivně
romantické...
.
/tu dum...tu dum...tu dum/
.
.
.
jenom kdyby
to bylo tak odstrašujícně
jednoduchý...
.
.
.
/tu dum...tu dum.../
.
.
.
Komentáře (19)
Komentujících (17)
Doporučit
Tisk
mi se to líbilo...a líbilo se mi to moc...
plno pocitů a to s tím vzkazem, to jak si ho čtou ostatní...to snad nejvíc...
bylo to zajímavé...a mile smutné..
08.05.2007 11:43:00 | Barbara Smílová
tahle tvá "nebásnická" báseň mi vrátila spoustu vzpomínek.. je v ní plno krásných myšlenek, plno nových nápadů, které stačí jenom podtrhnout. líbí se mi
29.03.2007 22:47:00 | Mango-Holka
Víš, to je ten problém. Já ti neporadím. Nejsem odborník. Vlastně jsem na stejné /rozkymácené/ lodi s tebou. A nejsem meteorolog, můžu jen vystrčit svůj holej prst do tohohle přeplněnýho světa a čekat...odkud to fouká...a kam se popluje dál. Prahnu po radách a po kritice, protože jenom tak se někam dostanem... A to je ten vlet vzhůru. Aby ses nespokojila s tím, že ti tu ostatní dají 100 /je to jen číslo/ a občas zaplácaj. Přece to nemůže být tak dokonalé, to ne. Ale na tenhle server a oproti ostatním ANO. Už chápeš?
24.03.2007 14:21:00 | EsmE
jistě, je v tom poesie, ale je to jako "ná, Popelko, přeber si to" Měla bys s tím víc zapracovat, můžeš z toho vykřesat mnohem víc, to mi věř, máš na to...jen trochu umýt a učesat...a pak hurá na bál.
Mrzí mě, že tu všichni dávají hloupá procenta, ale nikdo ne kritiku. Takhle nám to moc neusnadňují... Jsi citlivá a vnímavá autorka... nechci psát tu pošetilou frázi "dej na mě" je to na tobě, jestli ti stačí přízemí nebo se vrhneš po křivolakých schodech vzhůru ;)) každopádně držím palce, není to lehké
21.03.2007 19:00:00 | EsmE
Jsi hvězda. Z vlaku, z bytu, z maminky, z Velké Moravy, to je fuk. Jsi prostě hvězda.
20.03.2007 12:20:00 | smudlinek
jedno nechápu jak něco tak neuměleckého a bez básnické úrovne může dostat tolik %
19.03.2007 22:02:00 | Jsem ten kdo jsem
...tu dum...tu dum...tu dum...tolik jsi mi navnadila, že si budu muset někam vlakem vyjet...tu dum...tu dum...
tu dum...jízda vlakem má romantiku...kdepak jízda po autostrádách...tu dum...tu dum...tu dum...:-)))
19.03.2007 18:24:00 | Lota
... miluji vlaky ...
miluji krajinu .... kterou projíždějí ...
... která nikdy mnou nebude prožitá ...
*
... ale jedenkrát ... jedenkrát se odhodlám ....
a z uzavřeného kupé vystoupím ....
... a bude mi jedno ....
jestli mě ten vlak přejede ...
.... jen pro tu prchchavou chvíli ... svobody ... a nezavislosti ...
kdy budu moci dát .... svým věcem .... směr ...
*
19.03.2007 17:36:00 | HarryHH
Lízinko,odpovím,jen co bude lepší čas... potom si Tě ¨pořádně přečtu a povím...:)
18.03.2007 21:25:00 | loveSKA
nerad bych, aby to vypadalo, jako ping-pong efekt - tahle pocitovka je vážně dobrá! :)
dál nezbývá než doufat, že nejsi takhle smutný pořád...
...jinak Popelka jsi samozřejmě ty, ačkoliv nevím kdo jsi... ,-)
18.03.2007 20:05:00 | callowsick
Ta se ti moc povedla Liz..:) dum,dum..:)
PS: Vůbec mi nevadí, že mě zanedbáváš..!:)
18.03.2007 15:45:00 | Favi
krabičku lentilek..hmm teda Liz:) dík moc!! miluju lentilky...dělám z noch vždycky barevný obrázky a pak je ujídám...takovej hloupej zvyk z dětsví:) lentilky jím vždycky když mi je smutno, přijde mi že ty jediný fakt zabíraj:)
a k těm vlakům- cesty vlakem uplně zbožňuju(nemám pro to jinej výraz) obzvlášť cesty na slovensko přes ostravu protože je ve vlaku plno horníků a je tam strašněj hluk a celkově si vždycky připadám jako v jiným století:)
18.03.2007 15:17:00 | Rozárenka
moje slova:-)..hlavně ty pitomý romantický filmy a ty pitomý city a tak..:-)
18.03.2007 15:15:00 | Katka Z
Lizzi, je to úžasné ... hodně citlivé, myšlenkové ... moc hezky jsi to napsala, také jsem kdysi jela dálku vlakem, asi tak cca 6hodin, přemýšlela jsem snad o všem, spíše jsem v kupé seděla víc sama, jak s někým, jen v ranních hodinách děti jely do škol ... pak samota a myšlenky ... když jsem jela za svým milý, možná je to zvláštní, ale defatko jsem měla podobné myšlenky ... jenže jsem byla příliš hloupoučká a zamilovaná, ... stejně vše nakonec dopadlo jinak, blbě až raději na to nemyslet ...
18.03.2007 13:43:00 | NikitaNikaT.
. myslím, že všechno bylo napsáno.
a fantasticky originálně... citlivě
18.03.2007 12:57:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
