Jezer

dech u hladin je můj osud
a už
nevím
kdy s láskou jsem se smál

ta doba modrých očí
ta voda
modrých skal … *

...

proměnila oheň
jenž nám slova vzal

i v místech vlhkých mezer
jsem ji ne nechal
já chyboval pro vítěze
já
pro ortel odeslaných vlál

na bílých bruslích v modrém světě

jednou za moře let
jak rád bych jarní srdce slýchal
jak úsvit
květin
sněženkových vteřin
a co dál chce tě

co dál … *

…

ona
dívá se na mě ze šer
tím kým
jsem se stal

říká zpomal a opatruj mou lásku
pár hladin v touze zvláčníme dotekům
neměj strach že ustrneme ve hvězdách
nemysli teď kam vchází Bůh teď věř mi
jen vesmír my jen mi buď jemný

a labuť z hranic galaxie
otevře svých ledových jezer

víš
dívá se na mě ze šer

proč není to dál
proč v minulost jsem z kouře

rozplynul se
tál

v slzavost křídel

a čas to ohniště to zapálené srdce
sněhem pofoukal … * že jsem tě milovala

že jsem tě miloval