Ranní obyčej

Vstávám do tmy s velkým přáním,
s pohledem co mi srdce zahřeje.
Úsměv lásko mě chrání před zklamáním,
toho co den do ohně přilije.

Než slunce následuje moje kroky,
zažene hvězdy z nebe pryč.
Já mlsně sleduji tvé boky,
bych hladit je chtěl jako plyš.

Zrakem hltám tvoji záři,
v předzvěsti ranního polibku.
Pohlazením po ospalé tváři,
snažím se být potichu.

Inhaluji kávy vůni,
k povzbuzení zbytku těla.
V léčivé jsem tvojí tůni,
pohlcen a šťastný zcela.