Půjčím si Tvůj štětec lásko.
Mezi nepřízní, má bárko.
I v oceánu oko mého chrámu.
Vstávám a s Tebou žasnu.
Šimrá mě slunce
a úsměv v lásce.
Přivineš sladce.
Moře úskalí mezi námi.
Ty přijmeš i za branami.
V bílé ráda budu.
S tebou nemám nudu.
Rezonance sonáty.
Líbej.
Mé křehké Ty.
Ještě dotek mezi rty.
Ráno i dopoledne.
Kytka lásky neuvadne.
Teď jsme a milujeme
ten úžas v stromoví,
co kvetl a dočkal se žní.
Třepotám se.
Šepot slasti zní.
Láska je krásná.
Žijme s ní.
Voda čistá ševelí.
...voda čistá ševelí, jak Tvá báseň...jak Tvé srdce...prostorem se vznáší...přináší naději a vzývá lásku...která bohužel, často smutná bývá...Tvé vyznání všem teď sílu dává...
hezká,lehká, křehká...jak ta láska
hezky jsi to napsala, milá Jituško...šťastný čas, v
20.02.2022 13:44:59 | mapato
Děkuji moc. Mám velkou radost z Tvých slov. Snažím se psát pro druhé a jsem ráda moc a moc, že se Tobě řádky líbí. Přeji, pěkný den, Vládíku.
20.02.2022 14:07:13 | mkinka