Datel Na Skle

na zahradě slunce
jarní ptáci
a v mém domě zima ticha hřeje
chtěl bych jít ven
ale nemám šanci
sedím a pod bradou koleno se děje
že na jedné noze sedím
to mě trochu bolí
ač dává mi to teplo
beznaděje
ruce jsou mé ledy
na psacím stole bledý datel na skle
tak schouleně hledím
a co je ve mně zhaslé ...

už tají přece sněhy
už pokukují sněženky
pamatující mé dětství

tak hochu …
už ti roztaje to zahradní jezero...

a já se tak zastyděl
a slzy horké psaly mi po mrazivé tváři

a jestli chci dříví
od slunce jak od vánočky s rozinkami
až budu zas datel na skle

nehybný na zahradě s pažemi vztyčenými k Bohu
ťukat očima o únorové nebe
prosících paprsků
a dál jen tak překvapeně pozorovat
poletující slečnu
jak si prohlíží nový domov u stromu
toužící aby pupeny daly trochu rosy než růžobíle rozkvetou ...

pod níž já klečím v jezeře kde pluly vzpomínky
a zelené sněženky zalapaly po slunci jak zimní ryby