Dýchali jsme na sklo

Dýchali jsme na sklo,
Tvůj dech byl tak matoucí...
Srdce moje prasklo,
s ním i bójka plovoucí.

Král je mrtev, nežije,
šachovnice hoří,
moje srdce puklé je,
krev z něj dávám moři...

Ztělesňuji touhy,
které nikdo nezná.
Jsem svůj odvar pouhý,
probuzení ze sna.

Tvůj dech slábne stále,
přestávám ho slýchat.
Byť mám plíce malé,
chci Ti pomoct dýchat.

Chci Ti pomoct přežít
vraždu všech mých citů.
Tvůj dech toužím střežit
a doufat, že fakt jsi tu.

Srdce mi však prasklo,
Tvuj dech slábl stále.
Přestals dýchat na sklo,
šance byly malé.