Naděje
Naděje
Z kázání slyším jen tvůj hlas,
je pro mě víc než slunce jas,
je pro mě vším, a ty to víš,
k Bohu mě dovést - jen ty smíš.
Občas se směji, někdy pláči,
být blízko tebe, to mi stačí.
Čekám jen na to slovo, snad
povíš mi jednou: mám tě rád.
Nechci se rouhat proti Bohu,
milovat tě - to přeci mohu,
láska nám kvete v každém věku,
na bolest srdce neznám léku.
Mladá má mysl zas se brání,
milovat láskou, která raní.
A tak jak volně plyne čas,
zrno se mění v plný klas,
city se bouří, ztrácím meze,
má dlaň už ke tvé tajně leze.
Tvá blízkost je jak anděl v letu,
co dotýká se obou světů.
Rozum se radikálně brání,
srdce se tobě k zemi sklání.
A tak jak volně plyne čas,
mám naději, že příjdeš zas.
Komentáře (3)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk
Odpusť, nejsem si jistý, jestli jsem Tě nezranil a jestli jsi ráda, za takový vpád do soukromí...
01.04.2007 08:32:00 | Ik
Promiň...to je pokračování, že?? Fakt těžký...
Rány je ale opravdu lepší nechat zajodovat, zahojit a ne pořád dál rozdírat...Nevím skoro nic, ale není třeba čas už skončit???... prosíííím... Připadá mi, že si moc ubližuješ...
31.03.2007 00:16:00 | Ik
Moc pěkná báseň...Ale ach, Inge!!!! Tohle asi není fantazie a Ty, ubohá duše, lezeš do hrozného zranění a zklamání. A dost Tě to povede od Boha...To děláš fakt blbě!!! To bude jen hrozně bolet a bez něčeho dobrého!!!! Člověče!!!! Jdi k Bohu a svoje srdce chraň a neotvírej!!! Chraň ho jako pevnost a pokud už emoce prorazí hradby, uteč do věže a bojuj do posledního dechu, nevzdávej to!!!! Strašně si ubližuješ...
31.03.2007 00:03:00 | Ik
