Láska a Pokora

Potkala Láska Pýchu a Pokoru.....šly spolu tiše, bez hlasitého hovoru...
Pýcha jak pávice nesla si svou hlavu vzpřímenou....Pokora vedle ní smutně měla ji sklopenou...
"Kam spolu jdete?" ptala se Láska.....z Pýchy však nevyšla jediná hláska...
Pokora řekla jen: "Jdeme spolu světem, patříme všem, dospělým i dětem...
Hledáme místo, kde chtěly by nás spolu, chtěly bychom jíst u společného stolu."
Láska se podiví a něžně jim říká, Pýcha však dělá, že jí se to netýká : "Vy spolu přece nemůžete jít, nikdo vás společně nechce doma mít...Tam kde je Pýcha, tam není Pokora, tam chybí úcta a vzájemná opora..."
V tom Pýcha na Lásku hlasitě štěkla, až se jí chudinka úplně lekla...
"Jenom a jenom mě chce doma přece každý mít, v bohatství a pýše každý chce žít...To jenom Pokora přeje si a doufá, že může jít se mnou - je naivní a hloupá".
Pokora poslušně klopila zrak, nechce si přiznat, že je to tak.
Láska ji pohladí svou malou dlaní, něžně se usměje, podívá se na ni...
Poté jí řekne svým sametovým hláskem, k sobě ji připoutá láskyplným páskem :
"Nebuď smutná Pokoro, my dvě půjdeme spolu....nás každý bude chtít u svého stolu....
V nás dvou je ukrytá skutečná síla, s námi pak vykvete i naděje a víra.... Tam kde je Pokora musí být Láska, tam kde je Pýcha, tam srdce žalem praská..."
A tak šla Pokora ruku v ruce s Láskou, cítila splynutí s tou mystickou kráskou...
A kde se poděla hrdá paní Pýcha? S kým světem bloudí, žije a dýchá?
Po světě dál jako pávice chodí, potkala ZLOBU....s tou se teď vodí...
Společně hledají nové prázdné duše, kde duše je prázdná, tam pyšné je srdce...