Jaro

Jsme jako květina,

Co nikdy nerozkvetla.

Nikdy nepoznala slunce.

Nikdy nepoznala jaro.

Květina, co tlí hluboko,

V zemi ze které nikdy nepovstane.

Mráz ji týrá a trýzní každou noc.

Jenže vždy přijde nadějné ráno.

Naděje, že ji konečně déšť nebo svit života zachrání.

Ale zase je tady noc.

Zima a smrt se zase

z hluboké tmy blíží..