Oči

Chrpa spící květem v blankytu,
kalíšky indiga třpytící se ve svitu.
Nebeská mihotá se kolem záře,
jak orosené hrdlo studenstského kalamáře.
V kalichu ulehá Morpho, tropů král,
sám motýl se snovými křídly,
v dějinách úžasu nikdy neprohrál.
To vše jsou hvězdy Tvých očí,
v nichž modravý lesk s oslněním skryt,
půvab s krásou u kolenou vryt.
Rozzáří srdce tam, kam vkročí.
Jsou jak nebe a lesklý uvnitř mrak,
někdy jak měsíční beránek,
jindy jak rozjetý vlak.
Do inkoustových tůněk hledím dlouze rád,
zkrvavělé rány na srdci mi hojí,
někdy elán v nich,jindy plné studu,
v nich vidím jasně svět a neznám nudu,
mám Tvé pomněnkové oči rád...
Tebe však miluji!