Svítání (Duha Rozplynula Ráno 3)
Svítání (Duha Rozplynula Ráno 3)
Anotace: ... .. balada o synu modré Luny a princezně šeříčkového Slunce
Sbírka: Duha Rozplynula Ráno
navlékej své korálky
na veršovou nit
než na vláscích deště
začnou se řadit
navlékej své korálky
pro křišťálové náramky
čistě a nesměle
syn modré Luny sám
je přijde zaslíbit
májovým hvězdám
navlékej své korálky
vždyť dál čteš ráda
u statečných princezen
tebe nezraním teď …
navlékej své korálky
ty nesmíš se šeříky strádat
na pleťové jemnosti
blíží se rosy ret
a v zorničkách nech si zdát
v paprscích ženskosti
o růži s tajemstvím
sama růže zachvěje se
korálky skočí do dálky
křehká nit lásky ach přetne se
a šeříčková dívka ?
tasí trňáky !
* slunce přítulné své ostny !
* ať paprsky toho dne
* jsou meče neúprosných
* a syna Luny odzbrojí !
...
* nyň mluv pravdu princi
* cos mi to dal modrásku
* že korálky se poztrácely ?
já vás líbal jasnosti
a sníval o vás ve slunci
všude kde mě růže chtěly
* škoda lásky
* že oči srdce o tom nevěděly !
…
a tak jsem šel do války
a místo lásky mám
pásky s náboji
tam se o mé lásce doví
tam políbím svou zbraň
zas prší střely
ležím v poli
ranku v hrudi mám
už přichází Slunce
proč pláčeš Amore ?
lístek veršů je můj bílý praporek
k nebi svítí měsíční drahokam
je mír
a já syn modré Luny
usínám
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
to je pěkná poezie takto k pomalu se vkrádající noci...syn Luny hm,mystické až.)
03.04.2022 23:14:48 | xoxoxo
ona je skutečná i mystická, je to černovláska i slunce, má ráda psy a nejasné věci a má takové královské charisma, ale ve svém druhém já je to čarodějka … a jednou se setkala se synem Luny a... tak to víš, člověk někdy zapomene moře polibků, a někdy ten jeden jediný je nezapomenutelný navždy ve kterémkoliv světě ...a pomalu vkrádá se noc, asi ano, to je empaticky napsané.. ale ještě to je i otevřené …děkuji
04.04.2022 00:47:36 | J's ..
