U schůdků k domovu

přišel prudký déšť
co nezná hranici
a voda jako pěst stanici bořící

příchod hrobový
kytara ztemněla
růže tonuly v hukotu za šera

přišel prudký déšť jak bozi seshora
nesoucí chlad a trest
královnám do dvora

mračna slzavý ženoucí příkoří
mizící ostrovy
bezradně ochoří...

jdou duše bez těla
jdou srdcem bolavým
krajino zmizelá...

přišel prudký déšť
že jsme snad viníci
i zmlácený z cest
bloudící ronící..

ze dlaní stigmata
padají v kalné tváře
ty tváře ze bláta
a v nich krvácí nářek

tvá růže zdrcená
v černých komnatách

až je ti přestaře
a bezmoc počata

ty vodo živelná...
ty z pekla vyrvaná
ty z nebe vyhnaná

proč jen jsi rozdala
životu
stuhu smutku

je těžce
je zoufale
u zatopených schůdků

u schůdků k domovu

to všechno pro lásku
jenž?!....je navěky věků?

prohraná
zmítaná v boj bolů
a nikde smír
naděje
slunce ba ani záchrana