Lede
Lede
na trakaři leží dříví
a na dvorku piliny
pomalu vsakují mou krev
zůstal jsem na těžký život sám
básnířka vezme akorát sekeru
odtáhne ji do kůlny
kde místo soucitu nahodí filozofa smíchu
a poví
nebudu tě stále oživovat
nejsem voda pro tebe
a koukej odvalit svoje letokruhy do lesa
takový je osud
pařezů
jichž kůrovec zármutku pronikl kůrou k srdci
že přijdou časy s pilou
takový je osud
můj
v lese života
kde s tebou snil jsem že jsi vílou
v jezeře slz
ve svém vlhkém slunci budu práchnivět
rozpláčou se borovice
opadají modříny
ztmavnou jedle
že pamatuji hodně
i saně za zimy
na nichž má duše již nepřichází k sobě
a úplňkové Luny jsou bledé bledé
.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskObrůstání mechem ...
Mé vzrušení dovolí ...
Obrůstání houbami ...
Ať se jiní podvolí !
Nejsem pařez.
Jsem strom !
Chci být stále zelený !!
Ať mechem ... jsem porostlý do koruny.
Ale tam dost.
Tam ... svítí SLUNCE.
Tam ... září Hvězdičky.
Tam ... na mě kouká Měsíc.
A hlavně ...
Déšť ... mi kane v koruně.
Kterou jsem si sám.
Na hlavu posadil !
Jako král.
Mezi slepými.
Co pouze kácí !!
17.04.2022 10:17:03 | Fialový metal
... ale napsané, je to s fortelem*
15.04.2022 15:56:08 | šerý
Až budou svítit hvězdy,
ať jedna spadne a je v ní štěstí.
15.04.2022 11:34:48 | mkinka
někteří lidi jsou fakt hrozní, ani pořádně člověka nepolitují...
jinak pařezy jsou dobrý, rostou na nich václavky, někdy sírovce, dá se na nich posedět, když je člověk unavenej...:)
báseňka hezká, snad bude brzo líp*
https://www.youtube.com/watch?v=jxqdO0SO18M
15.04.2022 10:32:45 | Sonador