Padající Jitřenka

chtít věčně být
a k tomu zlatou nit
jako mořský Ďas
ke dnu stáhnout nás
břichem pevně srostlý
tak hluboce sprostý
utopit svůj dluh
pak není žádný Bůh

jen zdivočelý z lesa
a pomněnková nebesa
však svěřenou mám moc
dnešní zasněná noc
sešít všechna znaménka
zbyde rudá vzpomínka
krátce si Tě podmanit
snad neumím Tě poranit