Stále mladší nežli mlád,
smrt za svou choť přijmu rád.
Než bez tebe každý den podstupovat to utrpení,
to si radši najdu v smrti zalíbení.
Díky mě v tobě radost ze života není,
když mě už neuvidíš snad se to změní.
Pro štěstí tvoje
rád obětuju to svoje.
Nemám co víc bych ti dal,
radost ze života mi už život vzal.
Mé srdce už dávno máš
a mé city taky znáš.
Chci ti pomoct, věř mi to prosím.
Dej mi kus své bolesti, ať ji také nosím.
Ve dvou to jde přece snáz,
tak nestav mezi námi hráz.
Nestav ji prosím a pokud už je nech mě ji zbořit
a pomoct ti nový svět stvořit.
Nech mě prosím…..
krásné...cítím něco velmi podobného...Jak ráda bych nesla všechnu tíhu světa, aby lidé kolem mě mohli být štastní...Jinak máš pěkné údaje o sobě...Bohužel taky píšu abych přežila...kdybych se z toho co mě trápí nevypsala, tak už tu bohužel asi nejsem...
23.03.2007 16:43:00 | Rockinpiru
upozornils na sebe nevalným hodnocením mojí básničky, tak jsem se kouknul na tvoje "zázraky"...
popravdě to nestojí za nic, ale jestli tě to baví...
21.03.2007 15:00:00 | recht