Za Červnové Noci

jaké to je svítit na nebi
na něm pocitem
spoutaným do určitosti
objevovat objeveným

nebi sám
ale s celým davem pocitů
stejně spoutaných

ztrácet svoji tvář
a říkat že chceš splynout a nebýt lhář

v tomto životě
na planetě tvůrce i ničitele

jsi stejný lhář já on či ona
nálada pocitová ?

budeš se tvářit modře
tu červeně
až unavíš všecky barvy
zatoužíš
po černé a bílé

jaké to je být merkur

jaké to je svítit na nebe
kde se navštěvují citlivá zvláštna

jaké to je

zachráněný jupiterem ?

za červnové noci

když to ztroskotává
pohlcen mlčky samotou

žahavý jahodník
mě hladí svými listy

rozkvetlé bezy explodují
v mých zracích

mikrosatelity pálí souhvězdím

a do pláče není očím

...

k nejbližší hvězdě triliony snad

a tolik růží letos vykvetlo si
a jejich lupení pomalu opadává

ulpívající pylová zrnka slibují

jsme slunečné
jednou budeš rád
a ve tmách je do pláče srdci