Nejistota, bolest, konec

Uteču daleko, uteču dokud,
nepřijmu tu bolest jako osud.
Nezvládám tu bolest, nezvládám ty hrátky,
vím, že nemůžu své jednání vzít zpátky.

Ale co mě bolí mnohem víc,
chceš, abych s přátelstvím vyšla vstříc.
Jednou tohle, podruhé ono,
takhle to nefunguje, ty troubo.

Pořád to děláš, domluvíš se na něčem,
rázem tu dohodu přesekneš mečem.
Čemu mám věřit, čeho se držet,
tohle nejde vydržet.

Udělám všechno, abych byla lepší,
ale takhle už žít nechci.
Uvidíme se za 4 měsíce, ne neuvidíme,
nejdřív musíme být přátelé, pak uvidíme.

Třeba to bude dobrý, ne nebude,
vyber si přátelství, nic jiného nebude.
Víc nerozhodného muže jsem nepoznala,
promiň, že k chybám svým jsem pozdě dozrála.

Ale tohle opravdu už nesnesu,
radši daleko se odnesu.
Ponesu se tam, kde nepotká mě klam,
ponesu se tam, kde zatajím svůj žal.

Nechej mě už být,
odejdi daleko, kam jen chceš.
Musím tě nechat jít,
už nesnesu tu bolest.

Raději tě budu potají z dáli milovat,
než každý den v tvé přítomnosti té lásky litovat.
Buď hlavně šťastný,
nic jiného nechci.

Díky za vše zlato.