Láska, která mě zabila

Anotace: Kdo z nás teda lhal a je hrozně falešný? Já tajila minulost, která není podstatná.. tys lhal o přítomnosti i citech ke mně. Ty jsi mě nikdy neměl rád, byla jsem jen tvoje přechodná zábava. To tak bolí...

Já měla ho za muže správného,
milovala jsem ho více než sebe.
Odevzdala jsem mu celou duši,
co způsobil ani netuší.

Hrál na mě lásku velkou,
teď musím se srovnat s bídou.
Měli jsme se stěhovat, jak jsi mohl,
jak ses k takovému činu zmohl?

Budeme spolu bydlet, už se těším,
promiň, nemá to smysl, běžím.
Potkal jsem jinou, lepší,
že nemá to s tebou smysl, o tom mě přesvědčí.

Tak proč jsi ještě den předtím říkal, že se na mě těšíš,
proč mě tak ničíš, proč na nos mi lži věšíš.
Já bála se mluvit o minulosti, abych tě neztratila,
ale tohle je moc, radši bych už nežila.

Nečekala jsem zradu od tebe,
vždyť milovala jsem tě víc než sebe.
V jednu chvíli řekneš, že máš mě rád jako žádnou,
a po týdnu od smíření vidíš svou budoucnost s jinou.

Jak smířit se mám
se vzpomínkami, které na tebe mám.
Dal jsi mi tolik pozornosti a péče,
ta bolest se se mnou dlouho povleče.

Jak mám usnout bez tvé náruče, bez tvých něžností,
jak teď žít mám s takovou podlostí.
Dal jsi mi naději, dal jsi mi světlo,
proměnil to ze dne na den v peklo.

Směješ se teď s jinou, voláš si s ní,
já utápím se v bolesti.
Můj muž, ten kterého jsem poznala by tohle neudělal,
vážně jsi to celé podělal.

Proč slibuješ, proč dáváš lživý slib,
myslel sis, že z takového slibu mi bude líp?
Ty ani netušíš, jak velmi silné city jsem měla,
na to, že bych tě někdy zradila jsem ani nepomyslela.

Na jiné zrak jsem odvracela,
každou tvou pochybnost o nevěře vyvracela.
A nakonec ten, který mi o nevěře kázal
svou pravou osobnost ukázal.

Víš, já ti věřila, věřila jako nikomu,
dejte mi lopatu, ať jámu si vykopu.
Odevzdala jsem se ti celá,
teď je ta láska k tobě má cela.

Zatímco budeš budovat vztah nový,
mě ta bolest uvnitř rozlomí.
Chtěla jsem za tebou jít všude,
tvé jednání je tak moc kruté.

Chtěla bych tě nemilovat, chtěla bych nenávidět,
chtěla bych si přát už tě nikdy nevidět.
Nechápu, cos se mnou udělal, umím nesnášet všechny,
ale nedokážu to u chlapa, co mi ve vztahu nadával do běhny.

Proč? Já nevím, vidím tě pořád tak jako první den,
vidím tě jako muže, co můj život proměnil v sen.
Bylo nám tak krásně, tolik jsme se spolu smáli,
stavěli jsme spolu do budoucna plány.

A takhle to má skončit,
jsi připraven po jiné skočit?
Ne, nerozdýchám to, to nelze,
taková zrada se se mnou navždy poveze.

Musím se smířit, že tu lásku musím nechat jen v sobě,
už ji nikdy nedám nikomu, hlavně ne tobě.
Ale tobě je to jedno, máš objev nový,
bože, proč jsi tak strohý.

Kéž bych se do tebe nikdy nezamilovala,
tohle je můj konec.
Vzdávám se, ať mě všichni nechají být,
chtěla bych daleko, pryč od všech, odejít.

Co zbaví mě té neskutečné bolesti,
nemůžu to snést..
Zapamatuji si tě jako odpornou lekci,
díky tobě už žádnou lásku nechci.

UŽ NECHCI NIC!!