Mezi námi propast zeje

Mezi námi propast zeje

Nezkažená časem,
Nejmilejší, stále jsi...
Jsi zeleným klasem,
byť je horké počasí...

Usmíváš se mile,
Tvé oči se stydí,.
Vždy jsou krásné chvíle,
kdy Tě ty mé vidí.

Čistá láska nevinná
ve Tvých očích začíná,
ve Tvých vlasech skryje se,
jako hadi v pralese...

Tvoje tváře rozmilé,
úsměvem jsou zalité,
záříš šťastně na míle,
mezi námi rozseté.

Mezi námi propast zeje,
přes ni na se křičíme,
ať ji bouře, déšť zaleje,
do vody pak skočíme...

A až k sobě doplaveme,
vše se v krásné promění,
my v propasti zaplavené
štěstím budem zblázněni...