Rorýsí Dívky

není léto ...

zatrpkávám

není zima ...

hořknu

…

jenom horký vítr něco ti tyká

mávám

krásko
lásko …

a luna pohladila ticho pro tmu


kde višně na podpatcích

a bordó tančírna

co střelí pecku – já na tebe houknu

ze slov už jen bez verše


každá má ráda malou nožku a chce žít na vysoké

a bosou milou rosit v trávě ?

než zeleň usychá ?

to v mých náladách se zračí mořská rešerše


na podzim si višeň škrtne o chodníky

a já půjdu pstruhům šeptat potokem

že dneska slečna nechce vidět ani duhu

za to ráda sluhu

co tancuje se smíchy pro ní v kruhu

že když létají rorýsi

jabloně bubnují už i pod oknem



a ladně zajiskří to dole
a bude slunci hravě
a také trochu výš


jenže já už níže ležím se šťovíky

a dívat se do nebe

do višní v noci rozkvetlých … marně


sesypou se souhvězdí

a na mě ohoří

další otazníky


nedočkám se až zralá na mě spadne

to jen mládí ve hvězdách padá něžně do sebe

kdežto starý mládenec

je jak zahradní vyšisovaný koberec


sotva jde

k domovu ze zahrady

to vázne

sotva najde partnerku jež bude ráda v noci i ve dne


a višňové štěstí

odnáší rorýsí dívky


blázne

blázne co křékají hochu

že život neustrnul

že život jde dál


a já se stáčím s nimi do spirál

až jednou

na rozcestí půjdu doleva


ale co bych teď vzpomínal

když večer touží a prosí o pár slov aspoň ahoj a jak se máš ...


vždyť už mlčím svoje ego a já ani dešťový křik nepřijde

...

tak pozdněletní višně mě odbarvují v soli

jsou

solidární s blonďatými vlnami


a rorýsí dívky ?

ksííík kssíííík …