Ultimativní Milenci

zapadl jsem hned za nejbližší škarpu
svých poetických kýčů
kde se ještě hejno hmyzích múz páslo
a dávalo svá pěkně*

v božím doupěti jsem do sebe hodil kafe
se steroidními insekticidy
černější než oblek upřímného kněze
a vrhl se na Tebe

už nevyvázneš maličká

věříš

tahle žádná křídla nemá

a kdyby je měla tak z mých pohledů shoří
a ty
že ještě ráda uhoříš
že už bylo načase splynout na křídlech
a proniknout v nirváně do duší těch vesmírnejch jépic