Byli jsme mladí před lety,
vzkazy lásky ukryté do věty.
Kdyby jsme byli mladí dříve,
snadněji se propojíme.
Kdyby čas dal lepší dobu,
dal bych ti sváteční róbu,
pozval bych tě na bál,
co by bylo… Co dál?
Kdyby jsme žili o rok dříve,
stejně o Nás pouze sníme?
Stejně máme odloučení?
Vzpomínky na to co není…
Stejně možná před sto lety,
prošli jsme si těmi světy,
možná jsme se setkali,
milovali se, neznali...
Proč teď ale v tomto žití,
světlo svíce jinak svítí.
Proč zrovna v tomhle století,
jsme odkázáni k prokletí...
Pověz mi, prosím, které století
je vlastně hodno prokletí?
Tohle, minulé, či příští,
kde a kdy se dobro i zlo tříští?
Krásný večer, Křemene
09.09.2022 21:07:02 | Emily Říhová
Každé století je prokleté,
jen tak, ať se to neplete.
Dobro se zlem válčí,
a to zřejmě stačí.
11.09.2022 04:30:48 | Křemen
V každém století se mnohé stává
dobro se zlem neprohrává
někdy je hůř, jindy zas lépe,
jen láskou svět bude léčen...
11.09.2022 14:38:48 | Emily Říhová
Bez zla dobro není poznat,
to je potřeba si přiznat.
Láska svět jen utěší,
miluje, však neléčí.
11.09.2022 20:03:47 | Křemen
Přiznávám a zcela bez mučení,
tak jako v každém i ve mě znějí
struny nejen dobré, ale i ty zlé,
poměr mezi nimi drží síla lásky léčivé ;)
11.09.2022 22:35:36 | Emily Říhová
Neb na krásu tvého žití,
láska sluncem věčně svítí,
dobro ti dá prokletí,
že neznáš zla pojetí.
11.09.2022 22:47:19 | Křemen
Na krásu každého žití,
může láska svítit
a bez těch stránek zlých,
nevážili bychom si těch barevných...
12.09.2022 22:39:57 | Emily Říhová