Minulo a pominulo

Zbylo pár mlhavých snů,
na to co nikdy se nestalo.
Promarnil jsem spousty dnů,
a konečně to přestalo.

Zbyl mi jen pocit nicoty,
myšlenky příštího rána,
snad mám v sobě zbytek dobroty,
však duše byla rozebrána.

Myslel jsem jen na čtvrtek,
aniž bych viděl středu,
lásky drobný zárodek,
a hledal jsem v něm vědu.

Čekal jsem další polibky,
vteřiny věčného chtíče,
dítě do nové kolíbky,
ze sebe měl jsem dříče.

A všechno mě minulo,
polibek, láska, ráno,
a všechno dál plynulo,
jen ze mě je odebráno...