Kdo vrhá kostku,
která mi dává pokyn jít.
Kdepak je nebe kam si rostu,
ke snu jež bych chtěl tolik žít.
Nějak mi na tom nezáleží,
je důležité že tě mám.
Okolnosti kolem změním ztěží,
ale své srdce do dlaně ti dám.
A s klidem cestou necestou,
se světlem majáku ve své hrudi.
Žádné vlny zlounů mě nesmetou,
když polibek mě ráno budí.
Dokud Tě ráno polibek budí
ani velký mráz nezastudí...
Líbí se mi, Petrzálku... Krásný den
12.10.2022 22:46:52 | Emily Říhová
člověče nezlob se mi nikdy moc nešlo vždy jsem se zlobila .) ale tahle báseň je fajn poetično :)
12.10.2022 19:44:21 | xoxoxo
Jsou věci, které nezměníme, ovšem vždy se můžeme řídit srdcem. Pěkné :)
12.10.2022 12:51:44 | Marry31