Káťa

První co vidím, jsou tvé oči.
Které kontakt nedokončí.
Hledí na mě a já na ně,
hned pak vidím tvoje dlaně.

Z pohledu cítím něžný dotyk,
pro pochopení, něhu, pro klid.
A když se dlaně mlčky dotknou,
kéž se pak jen prsty protnou.

Poté zírám na tvé rty,
které jsou bez odezvy.
Tak rád je vidím jak se smějou,
jenom ať s tím nepřestanou.

Nenávidím a miluji ty nohy,
které tě nesou bez zásluhy.
Nikdy ke mně, vždycky bokem,
pokaždé po nich šilhám okem.

Jak tvé nohy nenávidím,
poslední z toho, co z tebe vidím,
a první z těch, co tě přináší,
milujou nás, nebo nesnáší?