Řekni mi rybko
proč jsme neslíbili
ani tvář ticha
z níž pálí slzy rána
Řekni mi řekni
proč plavala jsi sama
když pro tebe dýchal
ztráceje své síly
Snad kdybychom hlubiny políbili
a viděli že vesmírný svět žije
dotkla by se radost věčně černobílých
o nich slaná báseň modro neukryje
Řekni mi dívko
proč jsme potopili
z rosných dilemat
anděla života
Řekni mi řekni
jak číhá listopad
na slunce tančící
za červánků s křídly
Snad kdybychom se živou vodou křtili
a polibky si věnovali v lásce
vlnky by se o tmu rozsvítily
a chvěly hvězdné krajky úplňkové krásce
Řekni mi Luno
proč jsme roztříštili
oheň který dmýchal
cestu skrz tvá nebe
Řekni mi řekni
proč tě jiný vede
a jsi jeho pýcha
v síťce na motýly
Snad kdybychom se tenkrát políbili
Snad kdybychom objali se něžně
neplakal by Amor oceánskou chvílí
dělící nás navždy na moře a vězně
Moc líbí .)
10.11.2022 09:37:56 | Constantine
Báseň opravdu pojatá vřelým citem. Obrovský rozsah přirovnání i slza uvnitř, co nutí k zamyšlení.Povedené dílo.
09.11.2022 20:30:56 | mkinka
... děkuji, ale jsem jen ztroskotanec citů, vězeň smutku a moře a moře je svobodné, pohybuje se vlnkami a je tak nekonečné lásky...
10.11.2022 10:25:43 | J's ..
Každý si neseme svůj vzácný příběh po březích nekonečna a píšeme do vln slz i radosti, abychom mohli se osprchovat v naději a klouzat v řádcích dál.
10.11.2022 10:31:07 | mkinka