Motýl
Motýl
Byla jsem krásný motýl.
Měla barvy, křídla,
vznášela se vysoko.
Tys mě však z té výšky srazil
a moje křehká křídla zlomil.
Barvy pomalu vybledly
a já tu stojím nahá.
Před sebou, před svými pocity.
Stojím tu s bolestí
a křehkostí motýla
jako bych jím nikdy nebyla.
Nebyla jsem láska tvoje,
byla jsem tvoje nic.
Ještě chvilku a pak nebudu,
poddám se svému motýlímu osudu.
A pod čarou poznámka:
v příštím životě chci být kudlanka.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk18.11.2022 14:23:54 M.A.Rek
Pěkně vygradovaný závěr. Ale ruku na trubicovité srdce v zadečku, opravdu chceš být kudlankou? ;o)
18.11.2022 12:42:27 kozorožka
Kudlanky to nemají lehké Jsou škodlivé, nikdo je nemá rád a všichni se jich bojí. Motýl je krásný, ale nesmí se nechat lapit. Nesmí být příliš důvěřiví. Ale dokud žijeme, můžeme létat. Dokud píšeš, žiješ, plácačka tě nerozplácla. Nech ubohou plácačku plácat se světem a leť. Jsi snad motýl a ne plazící se housenka, ne :-)
PS Já jsem si také prošla svou temnotou a má zkušenost je, že nejvíc člověka ničí sebelítost. Odpustit někomu znamená se jím přestat zabývat a věnovat se sobě. Těšit se ze života, jak to jde. To je má zkušenost, proto to celé píšu.
Držím palec.
