Napsal jsem slova a vložil je dopisu,
ty první věty, které ti přinesu.
A ber to jako pozvánku,
do mého života, do spánku.
Nevím zda přijmeš to pozvání,
na hru s city, na poznání.
Nevím zda odpovíš na řádky,
té krátké nevinné pozvánky.
Budu však čekat na daném místě,
a pokud přijdeš, oslovím tě.
Vložím ti růži do dlaní,
a zapomenu na psaní.
Rozmluvím i balvan,
až to znovu přijde,
a možná se chvástám,
ale tohle vyjde.
15.12.2022 23:31:21 | Křemen
Je škoda zapomenout psát,
krásná slova, když máš rád...
12.12.2022 19:57:59 | Emily Říhová
Je krásné zapomenout na psaní,
pro jednu dívku, pro paní.
Krásnější když slova dochází,
pro dívku, která zrovna přichází.
15.12.2022 22:24:56 | Křemen
Když dáma tvého srdce přichází,
nevadí, že slova psaná dochází,
v té chvíli začneš jistě rád
slova lásky na kůži něžně psát.
15.12.2022 22:46:28 | Emily Říhová
Pokud jednou přijde taková,
a já vím že přijde,
nikdo ji přede mnou neschová,
aniž hláska ze mě vyjde.
Až jednou potkám tu z dopisu,
nedojdou slova ani psaní,
jen nevloží se tón do hlasu,
a tím poznám tu pravou paní.
15.12.2022 22:51:29 | Křemen
Až jednou ve tvé blízkosti
objeví se ta pravá,
pak s láskyplnou lehkostí
promluví i růže planá.
15.12.2022 23:27:05 | Emily Říhová