Milostný trojúhelník

Anotace: Hádala se duše s tělem.

Sbírka: Od nočních dešťů k svěžímu ránu

2021-2022

S ním mě pojí pouto předešlých dvou let,

ruce v ulicích spojené a noci probdělé.

S tebou zrod něčeho nového a možná i lepšího,

pravý cit, skutečnější než tento svět.

Díky tobě nalézám, co navždy ztraceno bylo;

k tvému práhu vedou mě andělé,

poslové mého osudu...

Jeho jsem kdysi milovala, to zde přiznat musím,

čas všechno ale změnil - jeho, tebe, nás, mě.

Mohlo to být snadné 

- ty jsi mne již miloval, pokud se nepletu -

to jen lidská slabost vše komplikuje

z vlastního popudu.

 

Holýma rukama kouř chytám,

zběsile únik z kruhu začarovaného hledám;

srdce s myslí a tělem nekončící boj svádí;

srdce mě táhne k tobě, o tvém dotyku sní,

mysl výsměšně křičí: „Ty blázne,

jak by mohl chtít někoho takového?“

Pochybuji, že o mě vskutku stojíš,

a tak tělo nachází útěchu u někoho jiného.

Srdce s tělem zoufale válčí,

tělo touze bezhlavě propadá,

mysl mate srdce, které pravdu dávno zná.

Vede mě dál, kupředu za tebou,

mysl mu však pod nohy klacky hází

a tělo strhává ho zpět.

 

Trápí mě, že vedle tebe se neprobouzím,

ale protože mě objímá on, ty se neprojevíš.

Pro něj jsem ta, kterou nechce nechat odejít,

pro tebe snem, co na dosah není,

ty pro mě láskou, co snad se jednou uskuteční.