Začínáme

Ještě jdou ty smutky
co jsme střihli číst
ještě jdou ...
na nový ...

skok lásky ti říct

skrytou nocí
mlhou bílou
běží
vlčík

a mág ?

jak papír balí milou

ještě jdou

ty smutky na klávesách
v pokoji
kde se bojí
pomněnková ach
začarovaná v sousloví

střihni si
v těžkých časech
chmuru v mundúru

jako básník v iglú co chodí na túru
pardon na čtení

modré oči

berou z citu

srdcem

to skonči

a v tajence ochoč ji
na kolenou
že má tón

a kamennou šeptalku
jak nedat v zimě na skalku

tak tvář dál se nosí
sny
poletí maratón

že nejsem hoden
za úsvitu
na dívku plamennou ?

sám

jen dotek teskného aksamitu
dává závan
sbohem

leden

nezamávám

ne nesjedem

zůstaň přikrytá

že nemrznoucí list
kapek rosy
nesvítí tu
ve dne kerné frci

slza nesyta

záhadná nevěsta očí procitá

ale já mám tmavé důlky
propadlé tváře
a když se vidím v zrcadle
je mi hůř než staře

jaké štěstí

ještě jdou ty masky
z nichž jsem s cizí básnířkou
při novoročním sexu
jak ve tmě
víno v boxu

jasně
že na hvězdáře
začínáš mě
to ticho s pěstičkou

buš mi holka do hrudi buš
jsem si intimně cizí

stříkaj na mě kaňky
stříhá křídly
vlaštovka
ta rozfoukaná tuš