opuštěnost jdoucí mi naproti

opuštěnost jdoucí mi naproti

ve studených oknech
odráží se světlo nebe

je to opuštěnost jdoucí mi naproti

na zahradě hledět
náhle mě zarmoutí
jako ty

jsi pryč

chvíle
kdy v okně růžověly peřiny
jak se ti dnes procitalo lásko

vzpomínky třesou ještě měsíc
nevlídný
je jako já
kdo se dívá na sklo

napoprvé nesu slzy do zimy
ale ty už máš
slunce
v růžovém snění

až letní průzračnění podívá se na stíny
na duši píchání
a zakázaný deník
vypisuje v modro svoje trny

zatímco jiný milovník růží
usmívá se do orosených oken

milá
už je to za námi
jak se ti líbí mít na kůži
další noc
oblečená do ní
už zimou nestrádáš
a podívej se venku to je paráda

mráz již brzy na sklo svoje květy dá


kdežto v mých oknech je zima
zevnitř a proto navenek
z čistých a ledových zrcadel
jsem slaný nahý a přece k neroztání

dál chtějí mě jenom
ruce jasu vesmírných milenek
a sněhové vločky jít mi k tobě brání
Autor J's .., 30.01.2023
Přečteno 148x
Tipy 18
Poslední tipující: jenommarie, Bufik, Sonador, DuvtipnyCmelak, mkinka, jitoush, šerý, Marten, Fialový metal, Psavec, ...
ikonkaKomentáře (8)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

zrovna včera jsem četla něco, co se mi moc líbí, tak na:) (a krásná báseň*)

„Není žádná nepřekonatelná samota. Všechny cesty vedou ke stejnému cíli: předat druhým to, čím jsme. A musíme projít samotou a těžkostmi, izolací a tichem, abychom dosáhli začarovaného místa, kde můžeme tančit svůj neohrabaný tanec a zpívat svoji žalostnou píseň - ale v tomto tanci nebo v této písni se naplňují nejstarší obřady našeho svědomí, ve vědomí, že jsme lidé a věříme ve společný osud."
Pablo Neruda

31.01.2023 09:53:36 | Sonador

tak mi přišlo to začarované místo, že je domov, kde žiju... a jak jsem byl na zahradě a viděl okna opuštěného domu...tak jsem to tak cítil... ...asi chtěl říct, že nejsme sami, že někam směřujeme, ale já jsme měl pocit, že už prostě nejsme a ztratili jsme to, kam patříme a zůstali po nás takové chladné domovy, kde ani mráz již na okna nekreslí růže...

31.01.2023 12:04:23 | J's ..

však ono se zase brzo oteplí... a zatím si ty růže na okno může člověk namalovat sám:) někdy jsme opravdu sami a myslím, že chtěl říct, že je to příležitost najít svou píseň - a to je nejvíc, co můžeme druhým doopravdy dát...

31.01.2023 16:57:27 | Sonador

tak nevím jestli bych mohl namalovat na okna růže sám... to se má tak, že doma nikdo nečeká, atd.. bez lásky, není píseň, jen prostě opuštěný dům a veliký smutek a bolest, až mi tak přišlo, když jsem stál naproti svého domu v zahradě... a protože jsou okna na jih, z něhož přicházelo světlo s mraky sněhovými, tak jsem si všiml, že na oknech není námraza, jak někdy mráz kreslí růže, protože když doma nikdo není, není tam teplo, je tam skoro jak venku a tak se ani růže neobjevují...

31.01.2023 17:27:01 | J's ..

jasněže můžeš na okno namalovat růže sám, co bys nemohl? a taky si můžeš zatopit;) ...ta básnička to všechno zachytila, povedla se... ale jak to popisuješ, musel to i přes ten smutek být pěkný pohled... každý nemá vlastní domov a zahradu, a někteří nemají vůbec domov... tak radovat se z toho, co je! a těšit na to, co bude*

31.01.2023 17:38:38 | Sonador

tak jak mráz bych to teda nedokázal, to už bych je radši vypěstoval... nemají domov, ale tak třeba někam patří, někde jsou rádi nebo mají nějakou vzpomínku, která se tomu podobá a právě že jak jsem tam tak stál, přišlo mi, že to ani není můj domov, jako bych v ten moment žádný neměl, jakoby ten čas kdy v oknech byly růže už měl svoje místo v čase, který je už daleko...

31.01.2023 17:47:47 | J's ..

....Smuténky stinných churavění....se sluncem naberou sil ty Radostěnky....Ji.

30.01.2023 17:47:55 | jitoush

Smuténky... ale co jsou ty Radostěnky, to nevím, to jsou asi růže?

31.01.2023 11:55:48 | J's ..

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí