*
sedím v prázdném pokoji
z umytých vlasů
stékají čůrky vody
lesklí svědci času
holými zády
razí si cestu do svobody
na kříži spojují se v jednu
jen jeden dotyk prstu
po mokré skluzavce
zamíří
kam on sám chce
do žlábku
kde páteř končí
ach
proč jen
mám slzy v očích?
Asi má to v "genech" hnát se sebe menším spádem v objetí břehů. Kam až? Však jistě k mému moři pochybností.
04.03.2023 17:09:10 | šerý
Děkuji Šerý:-)
09.04.2023 13:18:20 | Anděl
Andělko....:)
...děkuji nejen za čtení tu, ale i za to zaslané. Je mi ctí mít tě s ostatními z Literu...:)
04.03.2023 09:25:37 | Dreamy
Hezká báseň...bolest je hořký lék.
04.03.2023 08:41:29 | blues
Milé krásně se čte
I fantazie funguje
04.03.2023 08:05:10 | Bufik