Návštěvnost
Ještě...
Ještě...
Ještě mi na rtech sládne chuť tvých retů,
a jejich otisk na své kůži mám,
ještě jsi pro mne stále ženská k světu,
ještě se bojím bez tebe být sám...
Ač nás teď dělí dlouhé kilometry,
já vlákny pavučiny bloudívám,
sním, že si koupím stomílové tretry,
a pak v nich rychle doběhnu až k vám!
Komentáře (3)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskObčas mne napadnou nezvyklé a třeba i tak trochu archaické verše.
10.08.2023 01:10:22 | Kozoroh 1
No toto... co je na těchhle veršíčcích bláhového, příteli můj? Vždyť dnes místo stomílových botek máme bus a regio...
09.08.2023 17:09:11 | cappuccinogirl
Že v dnešní době se jen tak
s písmenky peru jako drak,
zpívâm si s ptáčky ve větvích,
těší mne šťastný dětský smích,
o kráse zpívám v mol i v dur,
jsem beznadějný trubadůr,
rád kouzlím úsměv na rtech žen,
jež předtím ani neznal jsem...
Občas i muž se usměje
a náhle pln je naděje,
že život není špatný clip,
na světě cítí se hned líp.
Zkouším tu (a činím tak rád!)
všem trochu optimismu dát,
by na sebe zas byli hodní
s láskou jen žili tu den po dni.
:-D
26.08.2023 07:55:15 | Kozoroh 1