Namalovala jsem Ti báseň

Stála jsem před obrazem
a mlčky tvořila
báseň, co rty se vpouštěla
do barev souznění.
Oranžová, rudá i žluté
silné znamení.

Inspirace rodila slova.
Ach miluji, miluji Tě
a jsem z Tebe stále nová.

Pak jsem Ti to dala přečíst
a Ty jsi počal mě kouskovat
v pořadu dne šli jsme city
bez stínů podpírat.

Já měla po Tobě hlad.
A svíjela se štěstím
a jen Tebe si chtěla přát.
A báseň rostla z dálky.
Ta píseň z hoře lásky.

Slůvka jsou křehká.
Ale mosty nespálí.
Těla ve skrytu dovádí.

Jsme nazí a v rytmu.
Čas bez břehů
kreslí srdce v nitru.

V moci polibků pluje naše loď
a racek k extázi přivádí
s touhou, co hřeje krok.

Oceán rozlévá se v nekonečnu.
Hořkost není v žádném dnu.
Triangl dojmů.
Ach, naše domů.

Dvě spojené ruce v citu.
Slastně muž a žena bez bolů.
Miláčku, u Tebe si ráda sednu.

Tvé hnědé oči jsou krásné,
že jim propadnu.
Záchvěv navždy jako ve snu.
Pomilujeme se a už mě vysvlékni.

Ať mluví Tvé libozvučné rty.
Poezie navždy.
Touha i květ mantry.
Jsme si rájem.
Ach, miláčku nádherný.