Jsi ráno nic, a večer nikým?
Taková bývám bez psaní.
Smím ti dát víc, až tě chytím?
Vtisknout ti lásku do dlaní?
Pod šaty hledám si svolení
Dotykem zjistím, že smím
Večer se v rozbřesk proměnil
A tak se s tebou probudím.
Jsem ráno hej, a večer počkej
Když hroty tlačí na list papíru
Jenom se prostě všemu oddej.
Já si tě napíšu sobě na míru.
....
Není večer, rána jsem se nedočkala
Víčka se zvedla, skončil můj sen
Vždyť já jsem o ní nic nenapsala!
Psací stůl je však připraven.
.. taky si tě píšu ..
03.09.2023 21:47:54 | Vivien
Moc se mi tvé verše líbí - obsahem i formou. Ráda jsem četla a ťukám na ST. Daniela
03.06.2023 19:24:31 | danaska
Líbí se mi :) Je hravá, laskavá, pěkně plyne :)
20.05.2023 18:58:33 | Peregrini
Děkuji za vaše komentáře a reakce
20.05.2023 17:17:01 | L.B
Moc hezký, zajímavý, nápaditý.
Mě osobně by to stačilo bez čtvrté sloky...
20.05.2023 13:47:02 | Koala
Hodně se mi líbí.* Poetické ingredience v dobrém poměru.
20.05.2023 12:02:12 | šerý
Čekání na lásku
20.05.2023 08:07:25 | mkinka